Historie

Historie obce Nový Poddvorov

Název obce

Název dnešní obce Nový Poddvorov upomíná jméno zaniklého městečka Potvorova.


Vlastnické a správní poměry

Potvorov patřil cisterciáckému klášteru velehradskému, jemuž papež Alexandr IV. v roce 1261 drženi jeho potvrdil. Městečko mělo tvar podkovy, jako všechna stará slovanská sídliště. To vše nasvědčuje tomu, že zaniklá osada "Potvorov" byla v tu dobu významným sídlem našich předků.

Do dnešní doby zůstal z této oblasti jen název trati Kosteliska. Teprve v roce 1783 byla za panováni císaře Josefa II. založena dnešní obec Nový Poddvorov na pustých poddanských polích, ležícízápadně od města Hodonína, odkud je obec vzdálena 16 km.


Podnikání

Bonita půdy v této krajině byla velmi dobrá, proto se obyvatelé této nově založené obce věnovali zemědělství’ a vinařství. Obec se může pochlubit dlouholetou tradicí výroby kvalitních odrůdových vín.


Kulturní a společenský život

V obci se každoročně, poslední neděli v měsíci srpnu, konají tradiční krojované hody.

Fara

Obec je přifařena do Čejkovic, Filiální kostel sv. Martina ve Starém Poddvorově

Obecní pečeť

Obec má svou pečeť, na které je znázorněna radlice se sedícím skřivanem.
Chronologický přehled významnějších údajů z historie Nového Poddvorova
1261 papež Alexandr IV. potvrdil cisterciáckému klášteru velehradskému držbu sídliště Potvorova.
1783 založena dnešní obec Nový Poddvorov
 

 

ZALOŽENÍ  A   PRVNÍ  LÉTA  NAŠÍ  OBCE.

 

Jihovýchodně od nynějšího Nového Poddvorova, v Blatech polní trati "Kostelisko ", stávalo městečko Poddvorov, které patři­lo velehradskému klášteru a bylo zničeno v 15, století za vá­lek českého krále Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem. Zpustošené městečko ponechal pak klášter majiteli Čejkovic za roční plat 18 zlatých a 40 krejcarů a v roce 1562 uzavřel s pány z Víckova smlouvu, aby Poddvorov zůstal trvale při panství Čejkovském. Na toto zaniklé městečko upomínají dnes jen jména Starého a Nového Poddvorova.

Nový Poddvorov byl založen na pustých poddanských polích " Pod búdami " v srpnu 1783. Vyměření katastru provedl zeměměřič Linhart. Katastrální výměra čítala 277 ha, 17 arů a 48 m2 Jednotlivé grunty měly po 14 jitrech polí a l jitru luk. Místo na postavení statku stálo 10 zlatých. Prvních kolonistů bylo 24, nekonali roboty, platili jen desá­tek 34 zlatých ročně. Soudíme - li podle kroje, pocházeli pravděpodobně z okolních hanácko-slováckých obcí. Z původních kolonistů se tu do dnešní doby udržely rodiny Markusíkova, Těšinova a Mazůrkova.

Obec se rozrůstala pomalu. Zatímco v roce 1790 zde bylo jen původních 24 domů se 143 obyvateli a v roce 1830 jen 30 domů se 148 obyvateli, dosáhl až v roce 1900 počet domů 44 s 221 obyvateli.

Obec měla svoji pečeť, na Které je znázorněna radlice a na ní skřivan. Kolem tohoto znaku je německý nápis Gemeinde Neu Podworof / Obec Nový Poddworof/.

 

O nejstarších dějinách obce po jejím založení nemáme mnoho záznamů, pouze krátkou stať ve Vlastivědě moravské, ze kte­ré čerpal i první obecní kronikář, správce školy Eduard Procházka. Obecní kroniku založil v roce 1924, ale v zápi­sech se vrátil o deset let zpět, do roku 1914, kdy vypukla první světová válka.

Po E. Procházkovi se vystřídalo několik kronikářů, poslední­mi byli J. Gertner a M. Martincová. Počínaje rokem 1979 za­pisují se události naší obce do společné kroniky se Starým Poddvorovem.

Kvalita zápisů je různá, podle schopností kronikáře, některé zápisy jsou kusé a nevystihují plně život obce, vyskytují se i výpadky, kdy kronika nebyla psána vůbec. Přesto byla kroni­ka cenným zdrojem zpráv, které by jinak byly upadly v zapomnění.

 

 

NOVÝ  PODDVOROV  V  LETECH                       1914 - 1918.

Po vyhlášení částečné mobilisace 28. července 1914, povolá­vající do zbraně muže do 38 let, narukovali v této takzvané I. výzvě z naší obce 2 občané. Byl to Eduard Kašík z č. 35 a Karel Svoboda z č. 34. Již 31. července je nařízena vše­obecná mobilisace a do války odchází 21 našich občanů. Na II. výzvu odcházejí další, 19. srpna a 12. září jsou do služby v domobraně povoláni mladí muži narození v letech 1892, 93 a 94. Tak v době nejpilnějších polních prací odchá­zejí hospodáři od svých rodin a všechny starosti a práce zů­stává ženám, starcům a nedospělým dětem. Do konce června 191 nastoupilo vojenskou službu 34 občanů, ale povolávání pokra­čovalo dále. V září 1915 byla prohlídka mužů 43 až 50 letech v říjnu nová přehlídka mužů narozených v letech 1873 až 78, 1891, 95 a 96. V únoru 1916 byli u odvodu starostové obcí a obecní radní, kteří byli dosud od vojenské služby osvobo­zeni. V květnu 1916 jsou odvody 18 letých mladíků, v červnu odvody mužů narozených v letech 1866 až 1897. Válka si žádá další oběti. Z naší obce se z války nevrátili :

 

Kliment Macurek z č. 5

Josef Zimolka z č. 15

Martin Martince z č. 14

Martin No sál z č. 41

 

K útrapám válečných let patřily i soupisy zásob, prohlídky a vojenské rekvizice. Již 15. září 1915 byl v naší obci pro­veden soupis zásob obilí, mouky a brambor. Další soupis byl proveden již za měsíc, 15. října za četnické asistence. Bylo ponecháno jen nutné množství pro výživu obyvatel, na setí a sázení a na krmení dobytka. K rekvirování dobytka došlo v srpnu 1916.

 

 

V tomto roce musely být odevzdány pro válečné účely před­měty a mědi, niklu, olova, cínu a mosazi. V naší obci bylo zrecvirováno 33 kotlů, 3 hmoždíře, 2 lampy a též l zvon. Zásobovací situace se stále zhoršovala, ceny potravin i prů­myslového zboží stouply do roku 1916 až pětkrát, ale na čer­ném trhu byly ještě mnohem vyšší, Na příklad úředně stanove­ná cena za 100 kg pšenice byla 55 korun, ale na černém trhu se platilo 600 až 800 K. Postupem doby se na potravinové lístky zboží vůbec nedostalo. Papírové peníze, kterými byla celá říše zaplavena, ztratily úplně cenu, nejlepším platid­lem bylo máslo a mouka. I hnědé uhlí na vytápěni domácnosti se dostalo koupit jen výměnou za zemědělské produkty. špatnou zásobovací situaci zhoršovaly neúrodné roky, V roce 1916 od jara do podzimu pršelo jen dvakrát a to slabě, takže úroda Činila jen  1/3 úro-ly z předchozího roku. Na začátku roku 1917 přišla krutá zima, která trvala až do března. Ten byl velmi chladný a deštivý. Pak zase 3 měsíce vůbec nepršelo a letní vedra dosahovala až 42° C, takže nebylo ani sena, ani jetele a vázlo orání a setí. Odchodem mužů na frontu byl citelný nedostatek pracovních sil. Částečnou pomoci bylo 11 italských válečných zajatců, kteří byli do obce přiděleni na práci. Zaměstnavatelé byli s jejich prací spokojeni a ani na jejich chování nebyly stížnosti.

Až v roce 1918 byla zase dobrá úroda, jak obilnin, tak bram­bor a turkyně, ale též vína, alespoň v naší obci, zatímco v okolí poškodily úrodu hroznů jarní mrazy* Tak se přiblížil 28. říjen 1918, prohlášení Československé republiky a konec světové války, škola i soukromé domy byly ozdobeny prapory a lidé s nadějí očekávali, co jim nová doba přinese.

 

Postupně se vraceli vojáci z front, někteří i z legií. Z naší obce bylo pět legionářů a to :

Eduard Kašík z č. 35

Karel Straka z č. 19

Josef Straka z č. 64

Tomáš Straka z č. 60

Josef Tihlařík z č. 49

První dva byli v ruských legiích, ostatní v italských.

 

V   LETECH   REPUBLIKY   A   OKUPACE.

Změna politických poměrů přinesla s sebou řadu hospodářských a sociálních problémů, které nový stát musel řešit. V březnu 1919 byla provedena měnová reforma tak, že 50% při­hlášených peněz si ponechal stát jako půjčku úrokovanou 1% a druhá polovina byla okolkována a stala se prozatímním československým platidlem. V naší obci bylo okolkováno bankovek za 80.000 korun. Po nějakém čase se objevily v oběhu bankovky s falešnými kolky, které peněžní ústavy a pošty nechtěly při­jímat a tím vznikla mezi lidmi velká nejistota. Poprvé byl v naší obci oslaven l. máj, zasazením lípy Svobody ve školní zahradě. Též někteří občané zasadili před svými do­my lípy.

První obecní volby ve svobodném státě byly 10. září 1919. Starostou byl zvolen Petr Macúrek, z č. 4, náměstkem Ludvík Konečný z č. 46 a radními Martin Zpěvák z č. 28 a Karel Svo­boda z č. 34. Starosta byl lidovec, ostatní byli agrárníci. Hned na počátku roku 1920 byla u nás založena tělocvičná jednota Sokol. Přihlásilo se 20 členů, z toho 16 cvičících a 4 přispívající. Starostou Sokola se stal Josef Kotásek. První volby do Národního shromáždění se konaly 18. dubna 1920. V naší obci bylo 142 oprávněných voličů a všichni se volby zúčastnili.

Lidová strana dostala 70 hlasů, strana agrární 69 hlasů a 3 hlasy dostala kandidátka strany živnostenské. Volba se konala ve školní třídě a její průběh byl klidný. O týden později se volilo do senátu, s přibližně stejnými výsledky. Oslavu l. máje toho roku pořádal Sokol, ale zúčastnili se jí i mnozí další občané.

Nebývalou událostí byla u nás oslava Mistra Jana Husa, kterou 6. Července 1920 uspořádala tělocvičné jednota Sokol, společně s Dělnickou tělocvičnou jednotou

ze Starého Poddvorova.

Nad vinohradem Karla Hromka byla zapálena hranice a správce školy Arnošt Novák měl proslov o životě Mistra Jana Husa.

Po něm promluvil starosta Sokola Josef Holásek a školní mládež zazpívala národní písně. Slavnost byla ukončena hymnami.

První sčítání lidu po válce se konalo 16. února 1921. V naši obci bylo tehdy zjištěno 280 obyvatel, z toho bylo mužů 128 a Sen 152. Všichni národnosti České. Obytných staveni bylo 55.

V tomto roce byla také poprvé ustavena místní školní rada. Predsedou byl zvolen Vojtěch Michna za stranu lidovou, místopředsedou Petr Těšína za stranu agrární a dalšími členy byli správce školy Arnošt Novák, učizelka ženských ručních prací Marie Novotné, bezpartijní, Ludvík Konečný a Josef Pazderka za stranu lidovou. Přestože úroda v prvních třech poválečných letech byla dobrá, drahota stále stoupala a v roce 1921 dostoupila vrcholu, l q pšenice stál 420 KČ, rzi 400 KČ, ječmene 380 KČ, ovsa 370 KČ a u brambor, kterých se urodilo málo dostoupila cena a2 na 200 KČ za l q. Zvýšením cen země­dělských produktů podražilo i průmyslové zboží. Dobrá úroda v příštím roce způsobila konečně pokles cen

obilí, u pšenice na 160 Kč za l q, u rzi a ječmene na 130 K6 a brambory dokonce klesly až na 20 Kč za l . I vína se uro­dilo hodně, takže jeho cena klesla z 12 Kč na 6 Kč za l litr. V dalších letech zase ceny stoupaly a klesaly, podle toho, jaké byla úroda.

V roce 1923 byly volby do obecního zastupitelstva. Starostou byl zvolen Ludvík Konečný z č. 46, náměstkem Rudolf Hřiba z č. 2, radními František Damborský z č. 39 a Eduard Kašik /bezp. z č. 35. Konečný a Damborský byli lidovci,Hřiba agrárník. V roce 1925 se opět konaly volby do poslanecké sněmovny a senátu. Volební výsledky v naší obci byly tyto : lidová strana obdržela 74 hlasu, republikánské 54, komunistická 12, strana práce 2, národní demokraté l a čeští socialisté l hlas. Do senátu se u nás volilo takto : lidovci 63 hlasu, republi­káni /agrárníci/ 46, komunisté 12, strana práce 2, národní demokraté l, konzervativní 2, čeští socialisté 2 hlasy. V srpnu 1925 se v blízkosti obce konala vojenská cvičení, kterým přihlíželo množství zvědavých diváků. V následujícím roce rozhodlo obecní zastupitelstvo, že požá­dá silniční výbor v Hodoníně o zřízeni silnice II. třídy přes naší obec. Žádosti bylo vyhověno a 15. července se seila ko­mise, která provedla vytýčení směru a zaměření silnice* V tomtéž roce byla opravena cesta směrem k Prušánkám a kolem ní vysázeno 20 hrušní a 20 jabloní. Stavba silnice započala 2. března 1927 úpravou terénu. Cel­kový náklad byl rozpočten na 305.000 Kč, obec na tuto akci přispěla částkou 75.000 Kč a obstaráním zemních prací. Na stavbu byl dovážen písek z Moravy, kámen z Hodonína a lužického nádraží. Za formanku s dvěma koňmi se platilo denně 47 Kč, s jedním koněm 37 Kč. Mzda dělníků činila 12 Kč denně.

Silnice byla dokončena v červenci 1928, Zkolaudována 4.říj­na 1929 a předána do správy okresu. Bok 1928 může být nazván rokem budování. Mimo stavby silnice započala v srpnu též stavba radnice, které byla zadána sta­viteli  Navrátilovi z Brna. Rozpočet činil 28.000 Ke. Na schůzi obecního zastupitelstva bylo rozhodnuto přistou­pit k zavedení-elektřiny do naší obce, zahájení práce bylo plánováno na příští rok.

Zájem zemědělců směřoval k chystané parcelaci státních stat­ků, která však probíhala hlemýždím tempem, proto bylo rozhod­nuto vyslat na Pozemkový úřad do Prahy deputaci, které požá­dá o urychlené provedení této akce* Parcelace byla v naší obci provedena l. dubna 1928.

V červenci 1929 započaly práce na elektrifikaci obce a 16. srpna téhož roku u nás poprvé zazářilo elektrické osvětlení. Na zaplacení potřebných nákladů vypůjčila si obec 110.000 Kč u Hypoteční banky v Brně. Zemědělská rada moravská byla požá­dána, aby naši obec doporučila ministerstvu k udělení subven­ce. V příštím roce byla obci subvence udělena.

Desetileté trvání republiky bylo oslaveno velmi důstojně. V předvečer 28. října 1928 prošel obcí lampiónový průvod, škola i ostatní budovy v obci byly osvětleny a skoro na všech vlály prapory. Za střelby přišel průvod k nové radnici, kte­rá byla postavena na paměť 10. výročí naší samostatnosti. U radnice byla postavena slavobrána. Správce školy měl slav­nostní projev,.žáci přednesli básně a slavnost byla ukončena hymnami. Na druhý den odpoledne se žactvo i občané seřadili u Školy a šli v průvodu k radnici. V čele průvodu byla nese­na ověnčená lipka. Před radnicí měl proslov starosta Fr.Hřiba a správce školy Eduard Procházka, žáci přednášeli básně a předvedli slavnostní scénu V cizím a na svém. Pak byla za zpěvu národních písní lipka zasazena a slavnost ukončena.

Rok 1929 začínal velmi nepříznivě. Silné mrazy nadělaly obrovské škody na ovocném stromoví. Třešně, broskve i mo­hutné ořechy mrazem praskaly. Ve sklepech pomrzly brambory. 5kolní vyučování bylo pro nedostatek topiva přerušeno. Obrovské závěje přerušily veškerou dopravu. V říjnu 1929 se konaly předčasné volby, protože politic­ké strany tvořící vládní koalici se nemohly dohodnout na pracovním programu.

U nás se volilo v nové radnici. Voličů bylo 145, lidovci dostali 65 hlasů, republikáni 60 hlasů, komunisté 8 hlasů, živnostníci 3 hlasy, další strany po jednom, nebo dvou hlasech.

Rok začínal nepřízní počasí a tak i končil. Dne 12. prosin­ce se přihnala bouře s vichřicí, která poškodila mnoho sta­vení a úplně smetla obecní seník.

Sčítaní lidu bylo provedeno v roce 1930. Sčítacím komisařem byl správce školy Eduard Procházka. Bylo zjištěno, že u nás žije 311 obyvatel, z toho národnosti české 310, německé l.

Dne 26. srpna 1931 byl u nás ustaven Sbor dobrovolných hasi­čů. Předsedou se stal Petr Těšína z č. 6, jednatelem Tomáš Straka z č. 60, náčelníkem František Gertner z č. 42 a vzdělavatelem správce školy Eduard Procházka. První valnou hromadu konal Sbor 17. ledna 1932 za účasti župního předsedy, obecního zastupitelstva .a 25 členů Sboru. O rok později, v červnu 1933 konalo se u nás okrskové hasič­ské cvičení, které se velmi vydařilo. Sbor zasahoval nejen při požárech a živelných pohromách, ale vyvíjel i kulturní činnost, nacvičoval divadelní představení a pořádal vino­braní, jako jeden ze starých lidových zvyků.

V září 1931 konaly se volby do obecního zastupitelstva a v prosinci volba starosty, kterým byl zvolen František Markusík z S. 38, náměstkem se stal Rudolf Hřiba z 5. 2 a radními byli zvoleni Ludvík Končiny z č. 46 a Ladislav Bařina z 6. 12* Obecním pokladníkem se stal Josef Sasínek ze. 50, tajemníkem správce školy Eduard Procházka a obec­ním strážníkem Karel Nosál z č. 32,  též ustaveny ko­mise a to tříčlenná komise stavební a tříčlenná komise letopisecká. Funkce byly rozděleny mezi lidovou a agrár.stran

V říjnu téhož roku se obecní zastupitelstvo rozhodlo při­spět na stavbu silnice z Moravského žižkova do Nového Poddvorova částkou 20,000 Kč.

I když naše obec byla převážně zemědělská začaly se v těchto letech i u nás projevovat následky světové hospodářské kri­ze, která započala v roce 1929. Z roku 1934 máme zprávu o podělování chudých žáků botami a punčochami. Zemědělská rada moravská organizovala nouzové akce na pomoc zeměděl­cům, na př. půjčování obili na jarní a podzimní setí, pří­děl levných bramborů na krmení a sázení a pod. Narůstající nebezpečí válečného konfliktu vyvolalo potřebu protiválečných akcí, která by varovaly před blížícím se ne­bezpečím. U nás se konaly dvě přednášky, první na téma Duch demokracie, druhá nazvaná Pro brannost národa. V roce 1935 se konaly volby do poslanecké sněmovny a senátu. U nás byly tyto výsledky - do sněmovny obdržela republikán­ská strana lil hlasů, lidová 55, nár. socialisti 2, komunis­ti l a fašisti l hlas* Voličů bylo 171. Do senátu dostali republikáni 95 hlasů, lidovci 48, nár. socialisti 2, fašisti l hlas. Voličů bylo 147. U obou voleb bylo po jedné prázd­né obálce.

Vzhledem k zhoršující se mezinárodní situaci, bylo třeba učinit opatření k zvýšení brannosti národa a posílení jeho obranyschopnosti. V roce 1936 se začala budovat organizace CPO / Civilní protiletecké obrana. / Protože podle nařízení Okresního úřadu připadla velká část úkolů na starostu obce, který by nemohl vše zvládnout, byl ustanoven velitelem protiletecké obrany v naší obci Tomáš Martince s C. 61, který ihned přistoupil k vybudování požární, samaritánské a pohotovostní služby, které se zúčastnili téměř všichni občané, muži i ženy. Bylo též provedeno zatemňovací cvičení. Na výstroj a výzbroj CPO vyplatila obec 2.000 Kč. Samaritánského kurzu se zúčastnilo šest našich občanů, V roce 1937 byl u firmy Manoušek v Brně zakoupen zvon, kterým byl nahrazen zvon odebraný za I. světové války. K posledním obecním volbám ve svobodném státě došlo v květ­nu 1938. Bylo podáno 5 kandidátních listin, pro stranu re­publikánskou bylo odevzdáno 33 hlasu, lidová strana dostala 60 hlasů. Domovina 43 hlasů, nezávislí rolníci 23 hlasů a odborová jednota 14 hlasů.

Starostou byl zvolen agrárník Augustýn Šukal z C. 44, náměst­kem František Markusík z č. 38 za lidovou stranu a radními agrárník František Veselský z č. 23 a lidovec Martin Hnidák z č. 22, který byl Okresním úřadem jmenován obecním pokladní­kem.   

V tomto roce byla dostavěna a odevzdána svému účelu hasič­ská zbrojnice. Slavnostního otevření se zúčastnilo mnoho okolních hasičských sborů.

Poklidný běh života v naší obci rozrušila květnová mobili­zace, kterou bylo od nás povoláno do zbraně 8 občanů. Za mobilizace v září odešlo k armádě 36 občanů. V té době bylo u nás ubytováno 800 mužů pěšího pluku.

 

Vypuknutí války se očekávalo každým dnem, místo ni však přišel Mnichov a odstoupení pohraničních krajů Německu. S našimi vojáky vracejícími se do svých domovů opouštělo pohraničí mnoho uprchlíků, pro které se konala v lednu 1939 i u nás sbírka obilí a peněz. Výsledkem nové politické situace bylo též rozpuštění všech politických stran a založení jednotné strany Národní jednoty. U nás do ní vstoupilo 53 občanů. Tato strana však neměla dlouhého trvání. Přišel 15. březen 1939 a s ním ob­sazení naší země německým vojskem, strana Národní jednoty byla rozpuštěna a založeno Národní souručenství. Ztížením takzvaného Protektorátu Čechy a Morava začínalo pro náš národ šest těžkých let.

Když se schylovalo k válce s Polskem, byl v srpnu ubytován v naší škole motorizovaný oddíl německé armády, který od nás odešel až 15. září.

První opatření válečného hospodářství byla učiněna v listo­padu, kdy byly vydány potravinové lístky a poukazy na obuv a šatstvo.

Již 4. listopadu se konal v Čejkovicích odvod koní. Vojenské koně v soukromém užívání odebrali bez náhrady, za odvedené selské koně vypláceli od 5 do 12 tisíc korun. Další odvod se konal v březnu 1940 v Dolních Bojanovicích, ale nejcitel­nější byl třetí odvod, konaný 3. prosince ve Starém Poddvorově, kdy bylo z naší obce odvedeno 19 koní. Z domácích porážek vepřů byla nařízena dodávka sádla a to 4 kg ze 100 kg živé váhy.

Podobně jako za I. světové války byl též nařízen sběr barev­ných kovů. V naší obci -vynesl pouze 28 gramů. V květnu 1940 se přihnala bouře s krupobitím a průtrží mračen.

Voda zaplavila níže položené pozemky a též sklepy ve Vinohrádkéch. Ve sklepě J. Stříteckého plavaly sudy s vínem. Místní hasičský sbor se v této situaci dobře osvědčil. Hasiči pumpovali ze zatopených sklepů vodu a zajišťovali je před zřícením.

V říjnu a listopadu byly u nes ubytovaný oddíly říšské armá­dy, které zde konaly dělostřelecké cvičení. Děla byla, posta­vena na Záhumenicích a střílela na Čejkovský katastr. V říjnu byla nařízena dodávka 3 kusů hovězího dobytka, v lis­topadu dodávka 50 q bramborů, v prosinci dodávka 4 kusů hově­zího dobytka a 6 vepřů. Za hovězí dobytek se platilo 8-9korun za l kg, za vepře 10-11 korun za l kg. Byla zřízena sběrna mléka, kde se muselo všechno mléko odevzdávat, za l litr se platilo 1,60 - 1,80 korun. Z nařízení Okresního úřadu byly všechny domácí odstředivky zaplombovány. Za nedodání mléka byli občané trestáni pokutami od 1.000 do 10.000 korun. Ne počátku roku 1941 byla obci předepsána dodávka obilí, pšenice, žita a ječmene 250 q a hned v únoru byla první rek­vizice. V březnu byl soupis všeho hovězího a vepřového dobyt­ka a obilních zásob. V červnu bylo zapsáno na dodávku dalších 12 kusů.hovězího dobytka. O měsíc později 10 kusů hovězího a 50 q sena. Po žních bylo odevzdáno 300 q ječmene a 50 q pšenice. Chlebové obilí muselo být odevzdáno všechno, mimo samozásobitelské dávky, která činila 14 kg na osobu a měsíc* V březnu 1942 musely být odevzdány oba zvony. Hospodářské kontroly chodily jedna za druhou, na drůbež, na dobytek,na obili. Za nesplnění dodávek byli mnozí pokutováni, nebo i uvězněni.

V listopadu byl v Hodoníně odvod chlapců na práci do Německa. od nás byl odveden Stanislav Straka, napřed pracoval v Berlí­ně, později byl poslán až do Francie.

I následující rok 1943 byl ve znamení neustálých kontrol. Mnoho občanů bylo za nesplnění dodávek pokutováno a šest uvězněno.

Dne 23. února 1944 byl okresním úřadem jmenován starostou Ladislav Bařina. Nebyla to záviděníhodná funkce v této době. V květnu bylo  21 občanům přiděleno po jedné měřici řepy na statku v Čejkovicích, kterou museli dvakrát okopat, vy­plet a vykopat.

Při náletu na Hodonín, v listopadu 1944 zahynuli z naáí obce dva občané. Byli to František Majzlík a Jaroslav Nosál. Hasičský sbor z naší obce byl povolán do Hodonína odklízet trosky a vyprošťovat mrtvoly zasypaně při náletu. Po celou dobu okupace se občané scházeli u těch, kteří měli rádia k poslechu zahraničního rozhlasu. Nejvíce u řídícího učitele A. Hřiba. Za poslech byly vysoké tresty, i trest smrti, ale nestalo se, že by to někdo udal. Všichni věřili, že příští rok nám přinese mír a svobodu.